Zodpovědnost. Hrůzostrašné slovo

Zodpovědnost. Slovo, které se omílá ve spoustě variacích a situacích. A také slovo, které mnoha lidem nahání hrůzu. Z prostého důvodu. Znají jen negativní stránku tohoto slova.

Tuším, že první větší projevy člověk zažije ve škole. Neustále posloucháte to, jak se učíte, máte učit, co to máte za známky. A jakmile člověk najde práci, tak slovo zodpovědnost poslouchá ve velkém. Obzvlášť, když se něco podělá…

Když někdo něco zkazí, tak to mnohdy přece nebyla vaše vina. Mohli za to ostatní. Vinit ostatní je jednoduché. Anebo když víme, že za újmu můžeme my, stejně se to krásně zabalí. Do slov neurčitého stavu bez náznaku jakékoliv zodpovědnosti: „Ono se stalo. Ono se udělá.“

Jaké bývají názory lidi, když uslyší slovo zodpovědnost?

  • Jako by na mě hodili olověnou desku

  • Mám pocit, jako by mě měli obvinit z něčeho, co jsem provedla

  • Zmocňuje se mě děs, poněvadž musím dělat něco, do čeho bych se dobrovolně nikdy nepustil

Zkrátka slovo zodpovědnost si vykládá pozitivně jen velmi málo lidí. Protože jen málokdo zná tu pozitivní stránku tohoto slova. Anebo si dá tu práci si o zodpovědnosti něco nastudovat.

Naneštěstí pro nás naše mysl neustále hledá způsoby, jak se vyhýbat bolesti, neúspěchu či odmítnutí. Vždycky, když se něco nevydaří, přijde s odůvodněním, aby nás utvrdila v naší dokonalosti. Současně s tím nám ovšem brání se v zodpovědnosti cvičit.

Moje donucení k zodpovědnosti

Já sám jsem se dostal do situace, ze které nebylo úniku. Tím byl objev, že jsem závislý na pornu. Došly mi všemožné výmluvy, kterýma bych si danou situaci před sebou obhájil. Byl jsem v prdeli. Klidně jsem mohl vinit okolí a okolnosti, které mě vedli k tomu porno využívat. Jenže k čemu by mi to bylo.

Ovšem z této prdele jsem se mohl dostal jenom já. Nikdo by to za mě nepodstoupil. Jednak to není možné, a i kdyby bylo, tak do toho nikdo nepůjde. Protože lidi nevěří, nebo nechce uznat, že nějaká taková závislost vůbec může existovat.

Právě ta situace mě nutila něco se sebou dělat. Přijmout zodpovědnost za své jednání a za situaci, ve které jsem se octnul. Taky mi pomohlo přečtení řady knih. Některé řešili i samotné téma zodpovědnosti, což mě hodně zaujalo. Taky jsem měl spojenou zodpovědnost jen v negativním slova smyslu.

Krásně vyjádřená myšlenka zodpovědnosti je to například takto:

Beru zodpovědnost za všechno, co se děje v mém životě. Jak to dobré, tak to špatné. Pak je váš život mnohem méně o obviňování ostatních a více o obětování se.  Je to jen na vás, jestli podstoupíte tu usílí navíc. Přijmutí zodpovědnosti a přeměna obviňování vás posílí. Jediný člověk ve vašem životě, který rozhoduje o vašem úspěchu či neúspěchu jste jen vy.

Přiznávám, že jsou momenty, kdy to je strašná osina v zadku. Ovšem tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitoval, protože je to úžasně osvobozující pocit.

Projev zodpovědnosti u ostatních

Když někde zahlédnu politický plakát, ve kterém používají slovo zodpovědnost, musím se ušklíbnout. Prostě si nemůžu pomoct. Nevěřím, že politici mají nějaké hlubší tušení, co zodpovědnost znamená. Kdyby to tušení měli, pochybuju, že by tu byl takový Kocourkov.

Rozporuplné pocity taky mám, když slýchám někoho říkat „Cesty Boží jsou nevyzpytatelné.“ Já si to vykládám tak, že daný jedinec nechtěl přijmout zodpovědnost za své jednání a nechal to být (alias nechalo se to na Bohu). To se ovšem vrátilo i s následky, které jsou zákonitě horší. A to už se moc nelíbí.

Jeden z obecných problému je, že lidi neustále čekají, až se změní svět. Nebo se snaží mermomoci změnit svět. Jenže svět se kvůli jednotlivcům fakt měnit nebude. Vy totiž nepotřebujete změnit svět, stačí když změníte sebe. Protože tím, že totiž změníte sebe, měníte i svět. Přitom k tomu hned nemusíte dělat spoustu drastických věcí. Pro začátek jen, že vezmete zodpovědnost za svůj vlastní život. Já jsem to udělal. A co vy?

Zdroje a inspirace ke článku:

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.