Talent neznamená vše. Pro mě už vůbec ne

„Ten je tak talentovaný. Ta je tak nadaná. On se nemusí nikdy moc snažit, jde mu to okamžitě. Kéž bych měl stejný talent jako oni.“ Pořád dokola slýcháme, případně to sami používáme jako mantru.

Spousta lidí věří, a ještě dlouho bude, že přirozený talent mají pouze výjimeční jedinci. My ostatní máme smůlu. Navíc lidská ješitnost a sebeláska tento kult talentu podporuje. Když totiž talent zahalíme mýtem, tak proti němu nemusíme soutěžit.

Takzvané úspěchy přes noc

Neustále slýcháme příběhy o úspěšných lidech, kteří se najednou přes noc najednou vyrojili. A tak věří, že jim se to rovněž podaří prakticky přes noc.

Strašně se mi líbí odpověď spoluzakladatele Dustina Moskovitze na otázku, co může za náhlý úspěch Facebooku. „Jestli náhlým úspěchem myslíte zůstat vzhůru a kódovat celou noc, každou noc po dobu 6 let v kuse, bylo to hodně vyčerpávající a stresující.“

Jeden z důvodů, proč nemusím ty „talentované“ lidi je, že často dostávaj přednost. Jejich talent je věčně opěvován. Do doby, kdy jejich talent najednou nestačí. Než selžou a udělají chybu. Někteří něco takového dokonce nedokážou ustát a psychicky se zhroutí.

Já mám tu smůlu, že jsem dříč. Člověk, který často musí vynaložit hodiny, abych se něco naučil. Proto jsem taky v nevýhodě, protože lidská společnost upřednostňuje talenty a génie, kterým to jde od ruky. Já sice dokážu ustát dočasný neúspěch a selhání, ale je mi to v těchto ohledech k ničemu.

Neuznávaná a opovrhovaná tvrdá práce

Při svém čtení jsem už několikrát narazil na výzkum Anderse Ericssona ohledně tvrdé práce. Často se uvádí jeho studie zaobírající se hudebním talentem.

Na uměleckých konzervatořích vědci poprosili učitele, aby své studenty rozdělili do tří kategorií podle jejich schopností. Všichni studenti, které učitelé rozdělovali, začali se hraním na hudební nástroje zhruba ve stejném věku.

Co však odlišovalo dovednosti těch studentů? Studenti, kteří měli šanci dostat se do orchestrů, měli natrénováno zhruba 8000 hodin. A studenti, kteří by pravděpodobně skončili jako učitelé hudby, měli na svém kontě zhruba 3000 odtrénovaných hodin.

Tato a ještě pár dalších studií mě přivedly na myšlenku, že se člověk dokáže naučit spoustu věcí. Pokud do takových aktivit hodláte investovat svůj čas. Jen nejsem úplně přesvědčen že se každý dokáže naučit skvěle zpívat.

Pravidlo 10 000 hodin a záměrný trénink

Abyste dosáhli mistrovství v některé činnosti, odhaduje se, že potřebujete investovat zhruba 10 000 hodin do dané činnosti. Čekáte zádrhel? Čekáte správně. Samotný počet hodin sám o sobě nestačí.

Třeba děláte některou aktivitu už dlouho a stále dosahujete běžných výkonů. Nebo jste se v práci naučili potřebným věcem a teď je stále opakujete. Tyto činnosti máte zkrátka zautomatizované a nemyslíte na ně.

Jenže právě díky automatizaci také dále nezlepšujete. Jsou činnosti, u kterých to tolika nevadí, například řízení auta. V případě profesní kariéry může být automatizace a pohodlnost naopak překážkou, kvůli které se neposunete dál.

K tomu, aby se člověk skutečně zlepšoval, je třeba záměrného tréninku. Myšlenka je taková, že si ve své činnosti vyberete konkrétní aspekt, který chcete zlepšovat. A pak se soustředíte na to, jak jej zlepšit. Bývá to náročné a ani nějak zvlášť zábavné. Jako příklady to může být zlepšení startu při běhu, nebo třeba rychleji psát všemi deseti.

Ovšem jen protože řadu věcí je možné zlepšit, ještě to nutně neznamená, že to zlepšit musíte. Jelikož vím, že mám omezený čas na tomto světě, snažím se zlepšovat jen v některých činnostech. Ale chci, aby tyto činnosti stály za to.

Nebo takové, které mi do budoucna něco dají. Jako třeba umět mluvit s lidmi, lépe hospodařit s penězi. Kvůli něčemu takovému není potřeba se vracet zpátky do školy v domnění, že mě tam něco naučí.

Otázkou je, dokážete trpět kvůli tomu, abyste se nového skutečně naučili? Já osobně to jsem ochoten snášet, protože k tomu mám dost silné důvody.

Já nemám žádný talent

Pokud si myslíte, že mám talent na psaní, tak nemám! Mám akorát zájem o český jazyk a hraní si se slovy. Právě kvůli tomu mě jeden známý navedl, ať si přečtu něco o copywritingu. Že by mi to mohlo být blízké.

Tak jsem se na ten copywriting podíval. Četl jsem blogy českých i zahraničních copywriterů, knihy, různé články. Ten obor mě zkrátka zaujal. Ovšem pouze samotné čtení moje psaní samo o sobě nezlepší. K tomu musí člověk rovněž psát sám.

Možná se moje texty dobře čtou, je to však díky píli. Za těch pár let jsem něco málo slov napsal, přeškrtal, přepsal, přečetl nahlas a opětovně upravoval. A takhle to probíhá stále dokola. I v případě těchto článků. Protože dobré věci nenapíšete z fleku napoprvé, jak panuje obecná představa.

Ani zdaleka nemám dosažených těch 10 000 hodin. Na to je přede mnou ještě dlouhá cesta. A kdo ví, jestli nezabrouzdám do jiného oboru, který mi bude bližší.

Smůla i přes veškerou snahu

Za tu dobu, co se psaní věnuju, se můžu pyšnit některými dílčími úspěchy. Zvýšení prodeje obchodům s pomocí nových produktových popisků, změna ve způsobu nahlížení na život či častější půjčování vybraných knížek z knihovny. Dokonce jsem našel kopii popisku produktu na konkurenčních stránkách.

Stejně tak jsem se setkal i s neúspěchy. Hlavně když jsem hledal práci. Chtěl jsem zúročit své samostudium a nadále se zlepšovat pod zkušenějšími. Na pohovorech jsem slýchával, že se jim moje práce líbí. Následně jsem byl odmítnut se slovy, našli jsme vhodnějšího kandidáta. Druhý den byl ten samý inzerát aktualizován.

Nebo jsem vypracoval zadání. Odmítnutí a prohru dokážu ustát. Pak se podíváte na stránky nebo produkty, kterých se zadání týkalo. A hle, jsou tam změny, na které upozorňujete. Hned máte pocit, že jste dostali ránu pod pás. To jsem si jen říkal, jestli se jednalo o moje návrhy, nebo jiného kandidáta.

Já se nemůžu ověsit hezkými certifikáty ze školení. Nebyly na to peníze, protože jsem nechtěl skončit na ulici a hladovej. Přestože se snažíte a vyhráváte si s životopisem a motivačním dopisem jak chcete, tak po 50 odmítnutích toho taky máte plný zuby.

Pokud očekáváte šťastný konec v podobě uplatnění v oboru, tady ho nenajdete. Když nemáte z čeho žít, už si nevybíráte jen konkrétní sektor, ale jakoukoli práci. To jsem musel udělat.

To však neznamená, že to nezkusím znova. Odhodlání mám a paličatej jsem na to dost.

Zdroje a inspirace ke článku

1 komentář u „Talent neznamená vše. Pro mě už vůbec ne“

  1. Sem si řikal, že jsem od tebe už nějaký ten měsíc nic nečetl. Dneska mrknu jestli neni neco noveho a hle novy příspěvek z 3.8.. Zas zajimave čtení.

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.