Moje pojednání o smyslu života

Co je smyslem života? Proč jsem na tomto světě? Co je mým účelem? Tyto a obdobné otázky si pokládá, pokládalo, a i nadále bude pokládat bezpočet lidí, včetně významných filozofů. Já jsem se touto otázkou nepřímo taky zabýval a za tu dobu jsem přišel na řadu zajímavých poznatků.

Dokonce jsem se setkal i s názorem, že perfektně vím, o čem je život. Tohle o mně řekl Jirka Svoboda, člověk, který vlastní iniciativou dokázal zhubnout o 90 kilo! A stejně jako já musel ve svém životě projít spousty náročnými chvílemi. Dovoluji si říct, že v mnoha směrech daleko horších než já.

Ale upřímně si nemyslím, že bych perfektně věděl, o čem život je. Mám jen určitou představu, o kterou se chci podělit. Předem vás varuju. V tomto článku používám nezdravě mnoho citátů a výroků.

Jedním začnu hned ze začátku. Asi nejvhodnější výrok o smyslu života jako takovém je Budhův výrok: „Smyslem života je dát mu smysl.“ Ačkoliv je to hluboká a pravdivá myšlenka, pro spoustu lidí může být nejasná. Já jsem třeba postupně přišel s několika dotěrnými otázkami, které tuhle myšlenku trochu rozvíjejí:

    1. Proč děláte takovou práci, kterou děláte? Případně proč studujete danou školu? Proč ráno vstáváte z postele? A proč by to mě či kohokoliv jiného mělo vůbec zajímat?

      Rád bych od vás slyšel nějaký šťavnatý důvod, do kterého se můžu zakousnout. Pokud jediné, co vás napadá je, že to děláte kvůli penězům, tak to vás lituju. A to i v případě, že třeba ještě studujete proto, abyste pak získali lépe placenou práci. Peníze totiž považuju pouze za výsledek vašeho snažení.

    2. Kým se jakožto člověk chcete stát? Vím, je to poněkud obecná otázka. V tom případě si můžete pomoci a zredukovat to tím, že si ujasníte, kým se naopak stát nechcete. Určitě máte ve svém okolí lidi, kteří vás něčím odpuzují či dělají něco, co se vám příčí. Já ani nemusím chodit daleko, mám hned několik takových případů ve vlastní rodině. Či naopak znáte lidi, a přáli byste si být jako oni. Proč? Co umí, co mají, co ovládají tak moc, že byste si přáli jimi být?

    1. Co děláte pro to, abyste se takovým člověkem stali? Jaké koníčky, návyky a záliby děláte nebo potřebuje začít dělat pro to, aby vám pomohli stát se takovým člověkem? Samo od sebe to nepřijde.

Nekonečná honba za štěstím

Když mi bylo pět, matka mi říkala, že v životě je nejdůležitější štěstí. Když jsem začal chodit do školy, měl jsem napsat, čím chci být, až vyrostu. Napsal jsem, že chci být šťastný. Řekli mi, že jsem nepochopil zadání. Já jim odpověděl, že oni nepochopili život.“

Tento známý výrok od Johna Lennona může vám přijít na mysl, když se bavíte o životě a jeho smyslu. Ačkoliv tento citát ve vás třeba vyvolá příjemný a blažený pocit, že to dává smysl. I já jsem si jej často vybavoval.

Dá se na něj však podívat i z jiného pohledu. A to pohled, ve kterém se člověk celý život neustále za něčím honí. Žije v domnění, že když dosáhne svého cíle, tak už konečně bude šťastný. Napořád.

Řada osobních koučů vás může nabádat, abyste si jako svoje cíle vybrali  předmět zájmu jako například drahé auto, velký dům, založit podnik s miliardovým obratem apod. Pak si to případně zapsat, pořídit obrázky, představovat si to do detailů, jaké to bude, až to budete mít. Problém tohoto často opěvovaného postupu je to, že nepočítá s takzvanou hédonickou adaptací.

Hédonickou adaptaci si můžete představit jako blažený stav, který pocítíte, když dosáhnete svého cíle. Oplýváte euforií a je vám prostě skvěle. Rádi bychom v tomto stavu vydrželi navždy, jenže to nemá dlouhé trvání. Za chvilku vámi dosažený úspěch zevšední. Ve snaze ho pak dosáhnout si takoví jedinci často zvolí další a ještě větší cíl. Ne nadarmo se takovým lidem říká cíloví feťáci.

Taky jsem tento stav párkrát zažil. Například když jsem konečně dokončil jeden svůj dlouhodobý projekt. Nebo když jsem si koupil věci, které jsem dříve nemohl. Dva tři dny jsem se cítil skvěle, jenže pak tenhle pocit vyprchal. Pro mě však tyto věci nebyly vytyčeným cílem, nýbrž jen milníkem v mém snažení, jelikož už jsem byl o ní poučen.

Hledání smyslu v práci

Každý bychom rádi měli takovou práci, ve které by šlo vidět, že je prospěšná a že někomu pomáhám. Většina zaměstnavatelů zakládá podniky hlavně s účelem vydělat peníze. To bývá častý, a mnohdy i jediný důvod, proč se o něco takového pokouší. Po důvodech, proč děláte zrovna tuhle práci, budete muset zapátrat sami.

Zajímavá myšlenka je vybírat si takovou práci, která vás naučí dovednostem nejen potřebných pro práci. Nevybírat jen takovou, která nabízí nejvíc peněz. Netvrdím, že peníze nehrají roli. Sám vím, jaký to je, když děláte za pakatel.

Je však mnohem jednodušší se motivovat do práce, když víte, že vaše práce přináší užitek ostatním, pomáhá lidem. Nebo když víte, co se v ní naučíte. Případně jaké benefity pro sebe získáte z dlouhodobého hlediska. Zkrátka, že má i jiný význam než jen vydělat peníze.

Být užitečný

Smyslem života není být šťastný. Je to býti užitečný, čestný a soucitný. Udělat nějaký rozdíl jako důkaz, že jste jednak žili a že jste žili dobře.“ – Ralph Waldo Emerson

Právě tento citát vystrnadil výše uvedený výrok Johna Lenona. Být užitečný považuju za daleko lepší variantu než neustále navyšování cílů v domnění, že takový cíl mě konečně udělá šťastným.

Vždy je smutné, když například čtete o inteligentních lidech, kteří však ve výsledku nikdy nic pořádně neudělali, ničím nepřispěli do společnosti, ani za sebou nic nenechali. Nevyužitý lidský potenciál je vždy smutnou událostí.

Naopak upřímně pomáhat ostatním nás totiž naplňuje emocemi, díky kterým máme radost mnohem déle. Jak však docílit toho, abych byl opravdu užitečný? Nabízí se dvě možné cesty.

Pomáhat ostatním

Pomáhání ostatním asi netřeba nějak výrazně rozvádět. Určitě si pod tím dokážete představit bezpočet věcí. Například pomoc při stěhování nebo při pracích na baráku. Pomůžete třeba tím, že pomůžete zvednout kočárek při nástupu do šaliny. Nebo někomu řeknete něco vlídného.

Když mě však někdo požádá o pomoc, které zahrnuje spíše mentální věci, tak v těchto případech nepomáhám přímo. Dávám jim vodítka, odkazy na různé zdroje a knížky. Říkám, co si myslím, že je pro ně nejlepší. Případně co bych na jejich místě udělal já.

Nechávám je však, aby se rozhodli sami za sebe. Problémy neřeším za ně. Lidem nepomůžete, když za ostatní bude dělat věci, které by mohli a měli dělat sami!

Jsem pro to, aby se pomáhalo chudým… jenže si myslím, že nejlepším způsobem, jak chudým pomoci není ulehčovat jim pobyt v chudobě, nýbrž je vést či je z ní vyhnat. Všiml jsem si, že čím více veřejných opatření bylo učiněno pro chudé, tím méně se o sebe starali a zchudli ještě více. A naopak, čím méně se pro ně dělalo, tím více se starali o sebe a stali se bohatší.“ – Benjamin Franklin

Řešit problémy

Když přijde na problémy, každý jich máme více než dost. Jenže v tomhle případě nemám na mysli ty vaše osobní. Mám na mysli spíš takové, které zasahují daleko více lidí či celá společenství. Třeba tady jsou problémy, které vidím okolo sebe a o které se zajímám:

  • Obecně narůstající agresivita

  • Navyšující se počet sebevražd

  • Úpadek maskulinity a nedostatek adekvátních mužských vzorů

  • Dopaminová závislost (ať už je to forma kouření cigaret, závislost na chytrých telefonech, pornu, počítačových hrách atd.)

  • S tím spojené očekávání, že všichni očekávají všechno hned

  • Krize ve vzdělání (například tím, že narazíte na lepší systém známkování)

  • Postupné nahrazování lidské práce automatizací a roboty

Působivé je, když si vyberete takové cíle či problémy, které vás donutí pro ně něco udělat. Co vyžadují, abyste o nich studovali, do hloubky přemýšleli. Když se zajímáte o takové problémy, je dobré vědět, proč dané věci fungují. Ale stejně tak hledat i způsoby, jak dané věci změnit. Jak jdete do hloubky, zjistíte, že postupně všechno souvisí se vším.

Strašně rád mám povídačky o tom, jak by mnozí chtěli zlepšit tuhle zemi skutečně k lepšímu. To je velmi ušlechtilý cíl, pro jehož dosažení se musíte hodně věcem naučit. A pak to podat tak, aby takovou změnu chtěli lidé sami. Jenže lidí, co by rádi změnily tuto zemi, jsou plné hospody… a máte asi představu, jak vypadá jejich snažení.

Přesto nemám definitivní odpověď

Nechci tvrdit, že tenhle článek je definitivní odpověď na otázku co je teda smyslem života. Co jsem tu rozvedl mi však příjde snáze uchopitelné než představa o jakémsi účelu, který mi byl přisouzen či prchváta honba za štěstím. Ať už se pod tím skrývá cokoliv. Co užitečného zatím děláte vy?

Zdroje a inspirace ke článku:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..