3 způsoby prožívání života podle mě

Žít – přežívat. Žít – existovat. Mnozí rozlišují jen mezi těmito dvěma stavy. Přežívat a existovat používají za zaměnitelná synonyma, které používají v písničkách či knihách.

Pro mě tyto výrazy zaměnitelné nejsou. Já sám rozlišuju tři druhy prožívání života. Každý z nich má podle mě i jisté znaky. Dobré je, že jak se člověk vyvíjí, může začít prožívat život jinak.

Existence

Začněme zlehka. Za nejběžnější považuju existenci. Od pondělí do pátku studujete či pracujete, o víkendu se odreagujete. Takhle vám uteče leden, červen, září. Další rok. Druhý. Pátý. Desátý. 

V mezičase si najdete partnera či partnerku, možná se vezmete, přestože se to moc nenosí. Zplodíte děti. Vezmete si hypotéku, kterou pravděpodobně budete splácet do konce života. Občas se pozastavíte a řeknete si, jestli tohle je v životě všechno? Jestli tohle je celý smysl života? Proč jste vůbec na světě?

“Život si s námi všemi pohrává. Někteří to vzdají, jiní bojují. Pár lidí se poučí a pokračuje. Pro tyto lidi to znamená, že se potřebují a chtějí něčemu naučit. Většina to vzdá.

Jestliže se této lekci naučíš, dospěješ v moudrého, bohatého a šťastného mladého muže. Jestli ne, celý život budeš za své problémy vinit práci, nízký plat nebo šéfa.

Jestli jsi člověk, který nemá odvahu, vzdáš to pokaždé, když do tebe život strčí. Celý život budeš hrát bezpečně, dělat správné věci, šetřit se na nějakou událost, která nikdy nepřijde. Pak umřeš jako starý nudný dědek. Budeš mít spoustu přátel, kteří tě budou mít rádi, protože jsi byl takový hodný dříč.

Strávil jsi život bezpečnou hrou, konáním správných věcí. Ale pravdou je, že jsi dovolil, aby tě život dostrkal do rezignace. Hluboko uvnitř jsi měl strach riskovat. Chtěl jsi vyhrát, ale strach z porážky byl větší než vzrušení z výhry.” – Robert Kyiosaki

Pokud chcete názorné příklady existence, poslechněte si nejstarší generaci. Některým by nevadilo umřít už druhej den, protože maj už jen svůj stereotyp. 

Přežívání

Jako druhou a podstatně smutnější formu považuju přežívání. Tohle si spousta lidí zaměňuje nebo to považují za synonymum existence. Ze svých zkušeností však můžu říct, že jsou tyto stavy od sebe odlišné.

Přežívání není nic, o co byste stáli. Každý den je pro vás nezajímavej, otravnej, nebo neskutečně náročnej se jím vůbec prokousat. Já jsem se do tohoho stavu dostal, když jsem se odstěhoval z rodného města na druhou stranu republiky. 

Skončil jsem někde, kde jsem být nechtěl. Změnila se mi škola, a strčili mě na obor, který mě vůbec nezajímal. Však podle toho taky vypadaly moje známky. 

“Tak s kým bychom dneska mohli vést diskuzi. Tesař. Co nám řeknete o balené vodě? Nic. Ale o ní se dá celkem hodně diskovat. Mě to nezajímá. Tak za pět, a příště ať vás laskavě něco zajímá.” 

Že mám další pětku, to mi bylo u prdele. Mně se nechtělo ani vylízat ráno z postele a přál jsem si, ať se neprobudím. Doma jsem byl neustále ponižován máminým partnerem, takže jsem byl rád aspoň za počítač. Hry a porno sloužilo jako můj únik z toho všeho. Vyhlídka toho, že by se to mohlo zlepšit, byla v nedohlednu. Takže není divu, že jsem postupně propadal depresím.

Lidé si často také zaměňují smutek s depresí. Něco se jim nepodaří a hned volají na všechny strany, že mají depresi. Smutek u vás nastává, když se vám něco nepovede nebo se vás něco dotkne. 

Deprese vzniká tím, když vám vaše chování nebo činy připadají zbytečné. Pro některé je takový stav postupně neúnosný. Až tak, že svůj život už dál žít nedokážou a vezmou si ho. 

Dostat se ze stavu přežívání není jednoduchý úkol. Je nutné si přiznat, že máte problém a zkusit vyhledat pomoc. Ať už to bude pomoc od odborníka nebo třeba pošťouchnutí z knížky, pořád to má smysl. Moc dobře vím, že život je pěkně hnusnej. Přesto stojí jej prožít, i když to teď možná tak nevidíte.

Žití

“Žít je ta nejvzácnější věc na světě, většina lidí pouze existuje. Toť vše” – Oscar Wilde

Právě tento citát mi pomohl pojmenovat a rozlišit od sebe žití a existenci. Žití je to, co si mnoho z nás přeje. Vstávat každý den s vidinou poslání. Můžete zkoušet čekat, že se vám vynoří před očima. Akorát já na tohle moc nebyl. Proto je třeba občas hledat. Třeba tím, že si odpovíte na následující otázky:

  • Proč děláte takovou práci, kterou děláte? Případně proč studujete daný obor? Proč ráno vstáváte z postele? A proč by to mě či kohokoliv jiného mělo vůbec zajímat?
    Rád bych od vás slyšel nějaký šťavnatý důvod, do kterého se můžu zakousnout. Pokud jediné, co máte, že to děláte kvůli penězům, tak to vás lituju. Nebo že studujete jen proto, abyste pak získali lépe placenou práci. Peníze totiž považuju pouze za výsledek vašeho snažení.
  • Kým se jakožto člověk chcete stát?
    Vím, poněkud obecná otázka. V tom případě si můžete pomoci a zredukovat to tím, že si ujasníte, kým se naopak stát nechcete. Určitě máte ve svém okolí lidi, kteří vás něčím odpuzují či dělají něco, co se vám příčí. Či naopak znáte lidi, a přáli byste si být jako oni. Proč? Co umí, co mají, co ovládají tak moc, že byste si přáli jimi být?

Lidé, kteří dle mého názoru skutečně žijí, mají úplně nebo částečně zodpovězené tyto otázky. Díky tomu mají svůj vnitřní motor či motivaci.

Můžete mít sen, vyhlídku či představu toho, čeho byste chtěli dosáhnout. Ať už to jsou představy typu naučit se jazyk, založit a vést firmu, najít lék na závažnou chorobu. Absolvovat kurz keramiky nebo herectví. Napsat knihu. 

Třeba melu to stejné, co dalších 42 jiných lidí. Ale máte aspoň vidinu do budoucna. Musíte počítat s tím, že je třeba vydržet dýl a jít do hloubky, než se vám zjeví některé skryté krásy takových činností. Ovšem žít a prožívat život je skutečně naplňující pocit.

Zdroje a inspirace ke článku:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..