Můj postoj k penězům

Peníze. Časté téma a pro mě věc, kterou nesnáším. Honba za nimi a jejich věčné téma mi pošramotilo život víc než dost.

Nehodlám ze sebe dělat člověka, kterému nejde o peníze. Peníze jsem chtě nechtě nucen používat, tak se raději učím, jak s nimi zacházet. Moc dobře znám ty situace, kdy peníze prostě nemáte. A sebevědomí vám to zrovna nepřidá. Proto jsem s nim vytvořil i jistý postoj.

Oblíbené téma u piva

S kamarády z vejšky jsem chodíval na pivo. Jak šel čas, tak se samozřejmě měnila i témata konverzace. Nejdříve, co se děje ve škole, chování a projekty učitelů, zadané práce. Časem to došlo do bodu, kdy se na každém setkání řešili především peníze.

Třeba takové stavební spoření. Jeden že dostal stavební spoření s 80 000. Jinej dostal částku s 30 000. A třetímu zůstalo na stavebku ubohých 20 000. Krásné taky bylo poslouchat představy o práci. Brát 30 000 a nic moc nedělat. Teda…

Časem. když jsme začali všichni pracovat, tak to byly stížnosti na platy. Jak jim stále nestačí, přestože všichni u piva tenkrát brali podstatně víc než já. A ti, co se měli vcelku dobře, skučeli nejvíc!

Já byl s každým takovým sezením nasranější a nasranější. Pořád jsem byl nucen poslouchat částky, které jsem nikdy předtím u sebe neviděl. A neskutečně mě to vytáčelo. Párkrát jsem se prostě sebral a odešel. Co tam budu dělat.

Já nemám problém, když se lidé naučili potřebným dovednostem, vypracovali se a brali za to slušné peníze. Nebo vydělali peníze díky dobré investici. Za to můžou děkovat sami době.

Problém mám s tím, když si synáček stěžuje, že nemá peníze. Přitom jediné co doposud uměl, je peníze utrácet. Třeba si vyhlídl sportovní motorku a následné vybavení. Ovšem přispět doma na benzín byl strašný problém.

Mentální chudoba

Zvlášť zajímavé je poslouchat, když se lidé baví o penězích. Obzvlášť kdejaké způsoby, jak zbohatnout. A taky chování lidí, kteří peníze mají a nemají. Pár lidí mi vyprávělo, když takhle měli u někoho pracovat.

Zedník mi takhle vyprávěl situaci, že pracoval u jedné starší paní na domě. Ta jim během práce ještě třeba nabídla buchty. Pak dělal práce u movitějšího člověka. Ten naříkal, že se mu zdá práce moc drahá. A něco na zub? Nehrozilo.

Můj kamarád pracoval jako technik a šel vyměnit router od internetu. Výměna routeru a servisní zásah za 250 Kč přišel pro změnu jinému zazobanci strašně předražený. A že to platit prostě nebude.

Nebo mě dojala situace ve firmě, kde jsem pracoval. Majitelé se zděsili nákladů za balící materiál. To se hned přišlo s pravidly, jak mám vykonávat svou práci, kolik čeho můžu používat. Zkrátka, aby to nestálo tolik.

Strašně mě dojala věta: „Až budeme vydělávat milión, tak takové náklady nebudu muset řešit.“ Fakt? Řekl bych, že pokud bude mít tahle firma obrat milión, tak náklady bude řešit jednou tolik. Když řada firem začne „šetřit“, tak zásadně na nesprávných místech. Akorát sebe nějak často do těchto nákladů nezapočítávaj.

Já tento styl myšlení a jednání osobně nazývám mentální chudoba. Spousta lidí by bylo rádo bohatých, jenže na to nemají patřičný způsob myšlení. Což je jeden z důvodů, proč peníze nedokážou udržet v ruce už teď.

Jak je to se mnou

Narozdíl od mnohých, na mě v 18 nečekalo žádné stavební spoření s hezkou částkou. Nečekalo na mě nic. Stejně tak na mě nečeká žádné dědictví v podobě majetku. Pokud se chci mít v budoucnu nějak slušně, a to chci, tak se o to musím postarat sám. Pro začátek třeba tím, že si něco přečtu o financích.

Za mě finance nikdo nevyřeší a naše vláda už vůbec ne! Nebo snad očekáváte, že za vás vyřeší finanční či jiné problémy instituce, která neumí řešit ani svoje problémy? Nevyřeší. Přesto v to spousta lidí slepě doufá.

Můj bankovní účet přesáhl částku větší něž 15 000 Kč až v mých 25 letech. Přestože jsem byl už pár let v pracovním procesu a peníze vydělával. Jenže… když pracujete za necelých 10 500 čistého, těžko si můžete vyskakovat. Aspoň jsem pochopil, že i velikost výplaty má svůj význam.

Obrázek výplatní pásky
Moje výplatní páska

Vezměte v potaz, že dřív jsme to s penězma měli ještě horší. Proto jsem mnohdy musel zapojit svou kreativitu a vymýšlet způsoby, jak dosáhnout co největší účinnosti a neutratit zbytečně moc. Například tím, že jsem začal chodit do knihovny.

Když jdete s kůží na trh

Už slyším tu větu, že za tyhle peníze byste ráno ani nevstali. Já musel. Občas se takovej blbec prostě najde. Obzvlášť, když si do životopisu nemáte moc co zapsat. Těžko tím někoho oslníte. Takže vezmete i takhle mizerně placenou práci, jelikož žádnej rodinej podnik nevedeme.

Nějakou dobu jsem tuhle ubohou částku bral, přestože jsem díky svým schopnostem a píli dokázal firmě zvýšit zisky tím, že jsem si hrál se slovy. Žádné navýšení platu se však nekonalo, protože taková činnost se bere jako samozřejmost.

Prý se z těch 10 500 čistého (což bylo trochu víc než minimální plat v té době) dle našich politiků krásně fungovat. Tak schválně:

Jednoduchý finanční přehled
Tabulka s tím, kolik peněz mám na měsíc k dispozici

Takže po odečtení nutných nákladů mi zůstávalo okolo 3 000 Kč, které jsem mohl používat dle libosti. Občas jsem zašel někam ven, na pivo, něco nakoupit. A zůstatek jsem si raději nechal jako rezervu, kdyby se něco posralo. A to se stávalo často.

Podotýkám, že jsem bydlel s mámou. Kdybych měl fungovat sám za sebe, tak cena za bydlení je minimálně dvoj až trojnásobná. Takže celá takováto výplata by padla na bydlení. A na jídlo nezbývá nic.

Samozřejmě chci být finančně nezávislý. A řekl bych, že vy o tom taky mnohokrát přemýšlíte. Navíc fakt nechci znova mít období, kdy musím přepočítávat každou korunu. Dvakrát za život mi to stačilo.

Když se však jedná o peníze, mám jednu mentální pojistku: „Někteří lidé jsou natolik chudí, že jediné, co mohou nabídnout, jsou peníze.“ Osobně nechci být chudý člověk. Stejně tak nechci být až takhle chudý.

Zdroje a inspirace ke článku

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.