Osvojte si návyky, které vám vydrží

Spousta z nás je se svými životy nespokojených. A věřím, že by rádi svoje životy změnily. Nejlépe k něčemu smysluplnému a naplňujícímu.

Už vás bezpochyby potkala situace, kdy jste se pokoušeli se sebou něco dělat. Jenže vám to moc dlouho nevydrželo. Nebo vás od toho odradilo okolí či vaši přátelé. Tohle totiž umí na jedničku.

Proč vlastně pracovat na sobě?

„Každý musíme čelit jedním ze dvou druhů bolesti. Buďto bolest disciplíny, nebo bolest z lítosti. Rozdíl je, že disciplína váží unce, kdežto lítost váží tuny.“ – Jim Rohn

Nevím, jak vás oslovil tento výrok. Mně třeba oslovil hodně. Když nad ním uvažuju, určitě vím, že nechci na konci života litovat toho, co všechno jsem nestihl udělat. Obzvlášť když vím, že dosáhnout některých mých cílů je možné a přitom nemusím vynakládat šílené úsilí.

Zvyky, návyky a síla opakování

„Zvyk je jako železná košile.“ Kdo by neznal tohle známé rčení. Právě zvyky vám v tomto směru můžou pomoct. Jak to však udělat tak, aby zvyky člověku pomohly? To je to správná otázka.
Věřím, že spousta lidí se tímto problémem zabývala. Tak proč znovu zbytečně vymýšlet kolo? Když chvilku pátráte, můžete narazit na zajímavou úvahu:

„Nejdříve si uděláme návyky. Pak návyky udělají nás.“ – John Dryden

Řekněme, že třeba chcete běhat či posilovat. Rozhodnete se, že každý den uděláte 100 dřepů, nebo že uběhnete 5 km. Takhle to uděláte jednou, dvakrát a pak s tím seknete.

Proč? Byla to pro vás příliš velká emoční změna a nejste na něco takového zvyklí. Takže ve chvíli, kdy další den chcete cvičit či běhat, máte mentální averzi, která vás od vašeho úmyslu odradí.

Proto zkuste začít tak, že si nastavíte naprosto směšnou hranici. Tak směšnou, že se budete cítit trapně, když ji neuděláte. Například uběhnout 50 metrů nebo udělat 1 dřep denně.

Pak se snažte vydržet asi 30 dní, než se běhání či posilování stane součástí vašeho denního režimu. Kdoví, třeba pak pro vás bude horší tyto činnosti naopak nedělat, než dělat.

Jakmile se tato činnost stane vaší součástí, můžete svou hranici postupně zvyšovat. Například udělat 20 dřepů každý den. Teď už by pro vás neměl být takový problém je dělat.

Nebo vám vaše daná hranice bude vyhovovat. Nemusíte ji pořád zvyšovat, jelikož i ta stávající činnost vás stále posouvá.

Já mám třeba pravidlo každý den přečíst minimálně 10 stránek z knížky. Pro mě je to pravidlo, přes které nejede vlak. Protože ve správných knížkách najdete spoustu nových a přínosných myšlenek.

Proč je pro spoustu lidí problém začít?

Jakmile začínáte s novou činností, ať je to posilování, učení se jinému jazyku či nástup do nové práce, ze začátku vás čeká nepříjemné období. Nebudete hned excelovat, spíše budete tápat, a častěji budete dělat chyby a přešlapy.

Křivka mistrovství, jak se tréninkem postupně zlepšujeme.
Křivka mistrovství, jak se tréninkem postupně zlepšujeme.

Hlavně se však budete cítit velmi zranitelně. Právě pocit zranitelnosti bývá důvod, proč s tím tolika lidí po chvíli skončí. Cítit se zranitelně pro vás bude neskutečně nepříjemné, nemluvě o tom, že zranitelnost jako taková se považuje za slabost. Obzvlášť v mužském světě.

Ovšem když se tyhle pocity nepohodlí a zranitelnosti naučíte ovládat a mít pod kontrolou, třeba někomu dokážete zachránit život. Jen je třeba to cvičit. Například ledovou sprchou.

Proč lidé nechtějí věřit metodě malých krůčků?

Z popisu se vám může zdát, že tenhle přístup je snadný. Je to totiž jednoduché spoustu aktivit dělat a je stejně jednoduché žádnou nedělat. Bohužel, když se pak bavíte o metodě malých krůčků, dostanete většinou jen kroucení hlavou.

Jednou jsme měli diskuzi s kolegou z práce a došlo na čtení. Řekl jsem mu o svém pravidle 10 stránek denně. Dostal jsem očekávanou odpověď: „To není moc“. Jenže právě díky těmhle „to není moc“ stránkám jsem od té doby přečetl haldu zajímavých knih. A ten počet se stále zvyšuje.

Naneštěstí jsme neustále bombardováni náhlými úspěchy přes noc. Lidmi, co se najednou vynořili a jsou obdivováni za velké zásluhy. Co za tím vším stálo, na to se málokdo zeptá. Snadno pak máte pocit, že pomalé snažení je k ničemu.

Proto pak můžete mít pocit, že těch 20 dřepů nebo uběhnutí 500m za den je vlastně k ničemu. Však co se stane, když dneska těch 20 dřepů vynechám? Vůbec nic přece. V tenhle okamžik.

Ono se to nicnedělání sice projeví za nějakých 5, 10, 20 let. Jenže to je strašně daleko. Tak co se tím trápit. Možná jen protože:

„Každý musíme čelit jedním ze dvou druhů bolesti. Buďto bolest disciplíny, nebo bolest z lítosti. Rozdíl je, že disciplína váží unce, kdežto lítost váží tuny.“ – Jim Rohn

Zdroje a inspirace ke článku

  • Přednášky Jima Rohna
  • Konec prokrastinace (Petr Ludwig)
  • The Slight Edge (Jeff Olson)
  • Models (Mark Manson)
  • 16 Habits you should do everyday (Ferguson Ross)
  • TEDx Talk – Cold Showers https://www.youtube.com/watch?v=Gb0h8ZKvJW4

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.