Jak by se vám líbil motivující systém známkování ve školách?

Kritizovat, co všechno je špatné ve školách a školství obecně, je nesmírně jednoduché. Vytáhnout řadu důvodu a poukazovat na ně umíme všichni. Ostatně udělal jsem to sám, když jsem psal proč nemám rád současný systém školství.

Je stejně tak jednoduché to ignorovat a doufat, že se to zlepší. Jen tak samo o sobě. Přijít však s funkčním nápadem či systémem, jak zlepšit školství, to už tak jednoduché není.

Při svém bádání narážím na zajímavé věci. Narazil jsem tak na pozměněný systém známkování, ve kterém vidím velký potenciál, jak posunout školství směrem kupředu. A ještě lepší je, že tento systém už našel uplatnění na některých školách. Tak proč znovu objevovat kolo, když už je k dispozici?

Mohl bych celou záležitost s lepším vzděláním nechat plavat. Jenže to bych se nesměl držet hesla: „Když to nemůžeš změnit, ignoruj to. Když to nemůžeš ignorovat, tak to změň.“ Ohledně budoucnosti jsem pesimistického ražení a jelikož mám jakýsi zvrácený smysl pro povinnost, tak to nechci nechat jen tak. A někde jsem zaslechl výrok, že budoucnost národa spočívá ve správné výchově jeho dětí.

Demotivující systémy

World of Warcraft, legendární počítačová hra, měla ve své betaverzi takzvaný Únavový (Fatigue) systém. Společnost Blizzard si byla plně vědoma toho, že hráči se na této hře mohou stát závislými. Tento systém byl snahou donutit hráče, aby netrávili veškerý svůj čas pouze hraním hry, ale i jinými činnostmi.

Systém jako takový spočíval v tom, že hráč při zabití potvory dostává za zkušenosti. Po nějaké době však hráč začal trpět únavou a dostával pak jen polovinu zkušeností. Takže pokud vám zabití potvory přineslo například 100 zkušeností, s únavou to pak bylo jen 50. To se hráčům samozřejmě nelíbilo a dávali to hlasitě najevo.

Blizzard proto přišel s úpravou a představil Odpočinkový (Rested) systém. Při zabíjení potvor dostáváte normální hodnotu zkušeností a po ukončení hry na určitých místech (většinou hospody) dostáváte dvojnásobný bonus ke zkušenostem při zabíjení potvor. Když s příště přihlásíte a zabíjíte potvory, dostáváte namísto běžných 50 zkušeností 100 bodů zkušeností. A za tuhle úpravu pláli hráči na Blizzard samou chválu.

Stejně tak je důležité správně formulovat šance. Podle toho se člověk rozhodne, zdali dá člověk přednost jistotě či ne. Jako příklad mohu uvést test, kde měli lékaři na výběr a ve kterém hrála důležitou roli formulace otázky.

  • Míra přežití jednoho měsíce činí 90 % (zvolilo 84 % lékařů)
  • V prvním měsíci existuje 10% úmrtnost (50 % lékařů zvolilo alternativní možnost)

Určitě si všimnete, že se u obou případů jedná z matematického hlediska o ty samé hodnoty. Jenže z emočního hlediska se jedná o dvě naprosto rozdílné věci. Jedná je hodně vysoko a druhá velmi nízko.

Šance na přežití zní dobře. Úmrtnost nahání hrůzu. Dostat bonus navíc je příjemné. Být penalizován za to, že hraju delší dobu, to příjemné není. Pro člověka je daleko zábavnější, motivující, odměňující a spíše ho bude lákat věci získávat a za něčím jít, než věci ztrácet a být penalizován.

Jak tedy vypadá ten motivující systém?

Když nastupuje malý prvňáček poprvé do školy, často slýcháte, jak z něj čiší radost a nadšení. Netrvá to dlouho a tato radost z něj velmi rychle vyprchá. Ke škole a učení pak mívá odpor. Naučí se, že nejlepší známku, kterou může dostat je jednička a podvědomě si je vědom, že ostatní známky jsou pouze horší. Takže žáci pouze ztrácí.

Obměnu ve způsobu známkování udělal Lee Sheldon, profesor na Universitě v Indianě, a který je podobný získávání zkušeností v RPG a MMOPRG hrách. Jeho systém známkování právě počítá směrem vzhůru namísto dolů. A jak funguje?

Na začátku pololetí či semestru začíná každý student s 0 počtem zkušeností. Tím jak student píše testy, je ústně zkoušený, má udělat domácí úkol a vypracovat prezentaci či referát, získává namísto známek zkušenosti s tím, že existuje strop, kterého můžou studenti a studentky dosáhnout. Když student získá dostatek zkušeností, dostává se na vyšší úroveň a tím pádem má lepší známku.

známkování
Rozdělení známek na jednotlivé úrovně. Maximální počet zkušeností za pololetí či semestr může být například 2000 zkušeností

Studenti tak hlavně získávají, jsou v hodinách aktivnější a jsou motivováni k lepším výkonům. Sám profesor Sheldon konstatuje, že tento systém známkování jim dává pocit, že jsou odměňováni za to, když dělají věci správně namísto toho, aby byli trestaní, když udělají něco špatně.

Snadné konvertování klasického systému

Nejkrásnější na celém tomto systému je to, že nemusíte dělat žádné radikální změny už v zažitém systému. A taky to nemusí stát miliony korun! Vyhradíte si čas na přípravu jednotlivých hranic a úrovní a když se vám osvědčí, můžete je použít i příště.

Nejprve si nastavíte maximální hranici zkušeností, kterou mohou studenti získat za pololetí či semestr a rozdělit hranice pro jednotlivé známky. Následně přidělíte zkušenosti k testům, úkolům a zkoušení, které musí studenti během semestru či pololetí absolvovat. A nakonec převedete známky na zkušenosti. Například za 1 to bude 100 zkušeností, za 2 student získá 75 zkušeností atd.

Pokusům o zlepšování se meze nekladou

Tento systém má i velký potenciál v tom, že jej můžete rozvíjet a zlepšovat. Napadá mě třeba, že za každé dvě dosažené úrovně si student může vybírat z dovedností. Anebo je tu varianta, která může studenty popostrčit směrem ke spolupráci.

Když všichni studenti ve třídě dosáhnou například 1000 zkušeností, celá třída dostane jako bonus 100 zkušeností. Ve chvíli, kdy dosáhnou hranice 1600 zkušeností, učitel třídu může vzít na exkurzi. Vidím v tom způsob, jak popostrčit žáky k tomu, aby víc mezi sebou spolupracovali. Ti schopnější budou ochotněji pomáhat těm s horším prospěchem.

Díky tomu je větší naděje, že budoucí generace budou mezi sebou více spolupracovat a zajímat se o své okolí. V tuto chvíli mi připadá, že jsou tyto věci čím dál tím vzácnější, což mi připomíná věděckou studii o tom, jak to dopadá s přelidněním na omezeném prostoru a jak se projevuje na chování. Tento experiment skončil katastrofou[1].

Nedržme to pod pokličkou

Taky vidíte v tomto systému hodnocení potenciál, se kterým by se dalo školství posunout směrem kupředu? Znáte učitele, kteří jsou dostatečně odvážní, aby tento způsob hodnocení vyzkoušeli? Anebo učitelky, které jsou ze svých studentů zoufalé a přesto hledají způsob, jak své studenty přimět, aby se začali učit a víc se snažit. Řekněte jim o této variantě známkování, nebo jim pošlete odkaz na tento článek.

Nechci tvrdit, že tento systém hodnocení vyřeší celý problém se současným školstvím. Změn, které školství potřebuje nejen v ČR, ale po celém světě, je hodně. O tomto systému si však myslím, že je dostatečně rychlý, levný a efektivní k tomu, aby přinesl nadějné výsledky.

Zdroje a inspirace ke článku

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..