Co když nestačí učit se jen z vlastních chyb?

Chybami se člověk učí. Slýcháme to jako neustále opakovanou mantru. Existuje spousta rčení a citátů, které se v této souvislosti dají použít. Přestože učit se z vlastních chyb je důležité pro vytváření vlastního života, já to považuju jen za dílek trochu větší mozaiky.

Jak se dá poučit s chyb? Celkem snadno. Chcete dělat věci správně? Ptejte se, dívejte se, zkuste si to a nebojte se udělat to špatně. Když to máte udělat příště a posledně to bylo špatně, zamyslete se, jak to udělat jinak či lépe. Ostatně když narazím a problém, zaseknu se, nebo si s něčím nevím rady, často si položím následující otázky:

Co mám udělat, abych to získal? případně: Co se musím naučit, abych věděl, co mám dělat?

Co si mám přečíst za knihu na dané téma?

Koho se mám zeptat? Kdo by mi dokázal poradit, jak dál?

Jde o to, že tyto otázky mě nutí přemýšlet a hledat tak řešení. Možná nedokážu odpovědět hned na každou z nich, ale dají mi aspoň vodítka, abych se pohnul z místa. Ne jen tak bezmocně seděl. Jsem totiž tvor zvědavý, stále se něco učím a obecně se snažím zlepšovat. Dá to však práci.

Definice šílenosti

Známá Einsteinova definice šílenosti říká, že šílenost je dělat stále stejné věcí pořád dokola a očekávávat, že se něco změní. Uplatnění tohoto rčení má v mnoha aspektech života a děje se to znovu a znovu. Když totiž děláte to samé, co děláte vždycky, většinou taky dostanete to, co vždycky.

Jako příklad můžu uvést téma přestávání s kouřením. Všichni slýcháme, jak chcou lidé v našem okolí přestat kouřit. Když už se odhodlaj, tak jaký postup zvolí? Seknou s tím ze dne na den. Jenže to neustojí, protože je to pro mozek a centrum odměn velký šok a nemyslím si, že by dotyčný měl silnou vůli a dostatečně silné důvody, aby toto období nějak přetrpěl. Pak se ke kouření zase vrátí a třeba to zkusí někdy příště. Opět stejným způsobem…

Občas je zapotřebí zkusit dělat věci jinak. Nemusí to být hned drastický obrat o 180 ° (a je mi naprosto jasné, že to bývá to první, co vás napadne), ale zkusit zvolit trochu odlišný přístup můžete. V případě cigaret se dají snižovat dávky na hranici, kdy už to nebude potřeba. Jenže to na okolí nepůsobí tak vznešeně, jako když se s tím sekne okamžitě. Nemluvě o tom, že odvykací příznaky by nebyly tak bolestivé…

Strach z dělání chyb

Říká se, že většina lidí umře před 25. rokem života. Jedním z důvodů, proč si myslím, že tomu tak je, je naučený strach z dělání chyb. Tohle byla jedna z prvních věcí, které jsem se sám musel odnaučit, když jsem vypadl ze školy. Ale trvalo mi to nějakou dobu, než jsem si uvědomil, že jím trpím. Moje první pracovní zkušenosti tím byly hodně poznamenané.

Horší je, když máte z dělání chyb panickou hrůzu. Bohužel, přesně tomuhle strachu se spousta z nás naučí, ať už chceme nebo ne. Kde přesně? Ve škole. Osobně to dávám za vinu systému známkování.

Když dostáváte špatné známky, okolí se vám posmívá a nálepkuje vás. Stěží vás to motivuje být lepší. Naopak je větší pravděpodobnost, že to bude ještě horší. Může to dosáhnout takové hranice, že ve chvíli, kdy končíte se školou, tento strach vás nevědomě sužuje a brání vám budovat cokoliv vlastního.

Je ještě jedna věc. Když člověk udělá chybu. tak namísto toho, aby se z ní poučil, se za ni ještě trestá. Kéž by se potrestal jen jednou… jenže se trestá opakovaně. Takže se těžko posune dál a navíc si připadá jako úplný ňouma.

Umění učit se z chyb ostatních

Část pravdy učení se s vlastních chyb skutečně je. Jak už jsem zmínil, když chcete udělat něco správně, udělejte to nejdříve špatně. Jenže co se z takové zkušenosti skutečně dovíte? Budete vědět, co znovu nemáte dělat. Co nefunguje. Jenže stále však nevíte, co dělat máte. Když se naopak poučíte z úspěchu, víte, co funguje a můžete to zopakovat. Při dalším pokusu je větší šance, že se vám to podaří ještě lépe.

Na téma učení se z chyb ostatních mě napadá hned několik citátů: „Je dobré se učit. I od nepřítele.“ „Blbec se učí pouze z vlastních chyb, moudrý člověk se učí i z chyb ostatních.“ Anebo ještě je pěkné: „Učte se z chyb ostatních lidí, život je příliš krátký na to, abyste je stihli udělat všechny sami.“

Dostal jsem se do bodu, kdy se umím poučit nejen z vlastních chyb, ale i z chyb ostatních. Jedním z důvodů, proč tolik čtu, je to, že se inspiruju přístupy, které volili různí podnikatelé či významní lidé. Stejně tak se učím a vnímám nejen ty úspěšné, ale taky ty neúspěšné.

Bezpochyby vás několikrát v životě zastavil bezdomovec s prosbou o peníze. Možná vám jeho směrem nějaká ta korunku upadla, případně jste mu akorát tak vynadali či se mu vysmáli. Ale napadlo vás třeba někdy zeptat se ho, jak se na ulici vůbec dostal? Já to párkrát udělal a člověk se kolikrát dozvěděl zajímavé příběhy. Jenže ptát se lidí, abych se něco dozvěděl, je něco společensky nepřijatelného. Raději si děláme domněnky, ty přijatelné jsou. I když mohou být zcela zkreslené…

Co je dobré na počítačových hrách

U počítačových her jsem strávil tisíce hodin. Přesto to nepovažuju za promarněný čas. Na hrách mám rád to, že nabízí skvělou možnost, jak naučit člověka pracovat s chybou. Mnohdy zábavným způsobem.

Když se mi ve hře něco nepodaří napoprvé, můžu to vyzkoušet znova, nebo zkusit jiný postup. Hlavně to však můžu to provádět znova a znova, protože mě hra neodrazuje, ale naopak motivuje, abych se snažil najít řešení, dokud danou překážku nepřekonám. Tento způsob práce s chybou pak uplatňuju i ve svém životě.

Zdroje a inspirace ke článku:

  • Přednášky Jima Rohna
  • The Slight Edge (Jeff Olson)
  • Restart (Jason Fried)
  • Čtyři dohody (don Miguel Ruiz)
  • Nastavení mysli (Carol Dweck)

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.