„Já vím“, ale uvědomuju si to?

„Já vím.“ Pravděpodobně nejčastější odpověď, když nám někdo radí. Často předpokládáme, že jsme dané informace už někdy slyšeli, nebo jsme se s podobnou situací setkali. Tak si říkám, skutečně danou věc víme, když to vzápětí uděláme zase stejně špatně?

Takhle jsem se bavil s kamarádem. Během našeho povídání došlo i na peníze. S manželkou chtějí mít dítě. Což bude stát peníze a z jednoho průměrného českého platu to moc dobře nejde. Takže se dívá po druhé práci. Oponoval jsem mu, že mít dvě práce nejsou dobré dlouhodobé řešení. „Já vím.“, odvětil. Stejně mi to nedalo a zkusil jsem se s ním pobavit o penězích a doporučil knížky.

Když jsem se ho příště ptal, tak knížky že nečetl. Ale že má druhou práci. No důležité je, že „ví“, že je to dlouhodobě cesta do zatracení. Možná by stálo namísto odseknutí, se na danou myšlenku podívat.

Jak nakládáte s novými informacemi?

Všichni máme možnost myslet sami za sebe a svobodu žít v souladu se svým srdcem. Jenže prostředí na nás má velký vliv, obzvlášť dokud nezačneme žít trochu vědoměji. Co děláte, když se dozvíte něco nového? A co když to nové je v rozporu s tím, čemu teď věříte? Odmítáte to, nebo se na to podíváte?

Schéma rozhodování při kontaktu s novou informací
Graf s rozhodováním ohledně nových informací v případě s otevřenou (napravo) a uzavřenou (nalevo) myslí.

V našem mozku máme dva systémy. Vědomí a podvědomí. Systém 1 a Systém 2. Nebo ještě jinak, neboť každý výzkumník to nazývá po svém. Přesto tyto termíny popisují stejné části našeho mozku. Jeden systém využíváme na běžné úkoly, o kterých přemýšlíme. Druhý funguje do velké míry automaticky.

Jako malí se neustále učíme novým věcem. Jak se v nich zlepšujeme, tak se nám zautomatizují. Dokážeme je dělat, aniž se na ně příliš soustředíme. Například se naučíme chodit a držet rovnováhu. Dneska se na tyto dovednosti vůbec nesoustředíte.

S povinnou školní docházkou  a přibývajícím věkem náš zájem o nové věci opadá. U mnohých to dojde do bodu, kdy si myslí, že už se ve svých 25 letech všechno ví a nemají se co nového naučit. Třeba s jistotou ví, jak zbohatnout.

Zvědomění

Petr Ludwig jednou během jedné z přednášek[1] použil krásný termín; zvědomění. Tento termín krásně vystihl proces, který jsem zažíval při čtení naučných knih.

Dalo by se to popsat jako moment, kdy se vám v hlavě rozjasní. Informace, které jste právě zpracovali se vám zdají jasné a samozřejmé. Připadáte si jako hlupák, že jste to doposud nevěděli. Osobně knížky považuju za skvělý způsob, jak přijít do styku s novými či protichůdnými myšlenkami.

Zvědomění taky může mít ten účinek, že se řadě podvědomých vlivů snáze ubráníte nebo jim uniknete. Víte o nich, takže nad vámi mají menší kontrolu. Nenecháte se tak snadno zmanipulovat reklamou či ukecat od prodavače. Anebo tyto vlivy dokážete využít ve svůj prospěch. Ale vždyť vy to přece víte.

Zdroje a inspirace ke článku:

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..